Prej můj OB archiv...

Běžecky to bylo fakt super. Dominika mě cestou na K5 pěkně rozběhla, takže ten postup na K7 se mi běžel v podstatě sám, bylo to boží.

Mapově jsem to teda ale strašně pokazila. Nejdřív jsem se nemohla dlouho rozhodnout, jak půjdu na K2, nakonec byly mé veškeré plány překaženy, protože to tam nesedělo a byly tam nějaké oplocenky navíc, takže jsem byla naštvaná, že jsem na ten kopec nevlezla rovnou. Nejdřív jsem se bezmocně flákala nahoře, pak jsem (haha fakt dobrý) prošla oplocenkou - ani jsem si toho nevšimla... a potkala nějakou 16ku, která naštěstí hledala stejnou kontrolu, takže jsme se společně vrhly do té buše hledat tu moji K2, kterou jsme v tom kamenitém poli našly. Tak o 3 minuty bych to ale dokázala určitě vylepšit, kdyby to tam sedělo...

Na K3 jsem se rozhodla to risknout rovně, problém ale nebyl ve směru, ale v mé pitomosti, tj. neodbočila jsem z cesty do terénu když jsem si byla jistá, kde jsem. To mě taky stálo minimálně 8 minut a nějaké ty nadávky.

Na K5 se mi po potkání Dominiky a jejímu zběsilému pronásledování nahodila dobrá nálada (asi adrenalin), a tak jsem si i tu dlouhou cestovku na K7 užila. Navíc jsem tam na mezičasech ztratila jen 1,5 min, což je sakra málo na to, jak jsem pomalá (ale mohlo to být taky tím, že jsem volila postup zprava a ony zleva). U K8 se projevila další začátečnická chyba - neběžet ke kontrole, kterou vidím - no ale aspoň jsem se mohla zeptat, kde jsem...

Mapově tedy trochu propadák, takových zbytečných +-12 minut, ale běžecky docela pecka. Musím v tom trénování vydržet a třeba budu schopná se jich udržet na víc než na 500 metrů po cestě.

Technicky náročný terén s podrostem, klacky a šutry pod nohama. Mapově velmi těžká trať. I ty nejslaběji zelený hustníky jsou dost výrazný, ale zase se podle nich dá dobře orientovat. Vlastně jsem si to hezky užila, i běžecky, i mapově.

1,5min chyba na K3, kde jsem se bála jít více do té zarostlé paseky, takže jsem kontrolu nedoběhla, i když jsem na ní původně směrově mířila dobře. Takže trocha zmatku. Na K4 jsem zamířila na jinou hromadu kamenů kvůli spletení údolíčka/nosíku, to mě stálo asi 1 min.
Pak jsem si byla mapou dost jistá a podařilo se mi trefovat kontroly velmi dobře. Jen K9 byla velmi zašitá, byla jsem nad ní a měla jsem problém se k ní dostat, kdybych naběhla rovnou dobře, tak bych ušetřila další 1,5 min. Na K10 jsem trochu minula azimut, i když jsem si toho byla vědoma a narazila jsem na nemapovanou oplocenku, která mě vlastně ale zachránila a vrátila na správný směr.

Volba na k1 byla určitě správná, běželo se tam i docela dobře, na k2 jsem chtěla využít té samé strategie a běžet nad srázy, což fungovalo až na to, že jsem se ocitla moc napravo od kontroly. Vzhledem k tomu, čím jsem probíhala, jsem si myslela, že jsem dostatečně jižně a tu zarostlou paseku jsem od sebe viděla docela daleko na sever. Doopravdy mě překvapuje, jak moc severně jsem prý byla.
Trochu mě to rozhodilo, a tak jsem si nedávala dostatečný pozor na k3. Věděla jsem, že jsem dost na jihu, ale když jsem uviděla hustník a skály, myslela jsem si, že je to ten správný kopec. Přitom jen stačilo se stočit více na sever a nemusela bych tam nechat ty 4 min.
k4 se mi málem podařilo přeběhnout, protože ty rozcestí si byly zatraceně podobné a běželo se mi až moc dobře.
Byla jsem strašně nadšená z toho, jak se mi podařilo trefit k10 podle plánu a těšila jsem se konečně na cestu. To byl taky důvod, proč jsem si nakonec vybrala levou cestovku, která mi nepřišla o tolik delší, byla celá po cestě a měla jednoduchou dohledávku, ale dost jsem při ní vytuhla.
Postup na k13 byl fakt zkáza, protože jsem se až ve skalách začala hledat, kde to jsem, místo abych o tom měla přehled při postupu.

Abych se nevyhnula tradici, tak se mi podařilo špatně šlápnout na pravý kotník, ale ten je teďka v pohodě. Taky se mi podařilo šikovně upadnout, takže jsem si natáhla nějaký sval u kolena/lýtka, který ale pořád dost bolí.

První závod v D20. Na krátkou to teda bylo docela dlouhý, ale stálo to za to. Hezké skály, ale terén docela zarostlý, všude samý bordel.

Mapovou chybu v dohledávce jsem v podstatě neudělala, na to jsem měla až moc velký štěstí (nebo moc dobrý instinkty). Jenom bych měla zlepšit ty postupy, protože běžet na kontrolu stylem: "vím, že je to tímhle směrem, tak jím vyběhnu" není úplně ideální.

Běžecky jsem nešla naplno, protože i tak jsem se několikrát přizabila (musím se naučit zvedat nohy) a málem si obnovila staré zranění kotníku a kolene.

Zasněžený les se spoustou vrstevnicových útvarů a trochu ledovou podložkou.

K14: Ze začátku jsem trochu přepálila start, takže se mi ze začátku neběželo tak dobře, ale aspoň jsem ji razila před celým tím davem.
K37: Volba přímější cesty mě dostala zpátky za záda rychlejším běžcům.
K61: Risknout to rovně bylo o dost rychlejší než obíhačka po cestě.
K33: Nenašli jsme cestu vedoucí na hroudu, asi byla moc zasněžená.

Mapově i postupově jsem spokojená, dokázala jsem si umapovat nohy a žádná velká chyba nenastala, takže asi dobrý.